Dialog - Harry Potter

„ Tak proč jsi pořád tady?“ zeptal se Harry Rona.
„ Proč asi,“ řekl Ron.
„ Pak běž domů,“ řekl Harry.
„ Jo, možná bych měl! Zakřičel Ron a přistoupil několik kroků k Harrymu, který neustoupil.
„ Neslyšel jsi, co říkali o mé sestře? Ale bylo ti to jedno, že jo, je to jen Zakázaný les, Harry Pottera nezajímá, co se jí tam děje. Fajn. Ale mně jo. Dobře, obří pavouk a podobné věci.
„ Jen jsem říkal, že byla s ostatními. Byli s Hagridem…“
„ Jasně, rozumím tomu, je ti to jedno! A co zbytek mé rodiny? Weasleyovi nepotřebují žádné další zraněné dítě, slyšel jsi mě?“
„ Jo, já…“
„ Ani ses neobtěžoval to pochopit, co?“
„ Rone!“ řekla Hermiona, která se snažila mezi ně vstoupit.
„ Myslím, že to, co se stalo, není nic nového, nic o čem bychom nevěděli. Mysli, Rone, Bill je už zjizvený. Spousta lidí to musela vidět, George doteď přišel o jedno ucho a předpokládá se, že budeš u jeho smrtelné postele odříkávat. Jsem si jistá, že je to to, co si myslel.“
„ Ó, jsi o tom přesvědčená, že jo. Pak dobře, fajn, nebudu se kvůli nim trápit. Vše je pro vás dva v pořádku, že jo, když se nejedná o vaše rodiče.“
„ Moji rodiče jsou mrtví! zakřičel Harry.
„ A moji by mohli dopadnout stejně!“ zakřičel Ron.
„ Tak pojďme!“ zařval Harry.
„ Vraťme se k nim, předstírat, že máš za sebou své odříkávání, a že se tvá maminka uzdravila a…“


„ Nech tady Horcrux,“ řekl Harry.
Ron sundal řetízek ze svého krku a hodil medailón na nedalekou židli. Otočil se k Hermioně.
„ Co to děláš?“
„ Co tím myslíš?“
„ Zůstáváš nebo co?“
„ Já…“ podívala se ztrápeně. „Ano, ano, zůstávám, Rone. Řekli jsme, že bychom zůstali s Harrym, řekli jsme, že bychom pomohli…“
„ Chápu, vybrala sis jeho.“
„ Rone, ne, prosím, vrať se, vrať se!“